Haiti, země ležící v západní části ostrova Hispaniola v Karibském moři, je státem plným kontrastů, bohaté, avšak často tragické historie, a nezdolného ducha. Jako první nezávislá černá republika na světě a jediný stát vzniklý úspěšnou vzpourou otroků představuje Haiti maják svobody a vzdoru. Její geografická poloha v tropickém pásmu se vyznačuje hornatým terénem, který pokrývá téměř dvě třetiny území, s nejvyšším bodem Pic la Selle dosahujícím 2 680 metrů nad mořem. Pobřeží zdobí malebné pláže a tyrkysové vody, zatímco vnitrozemí skrývá úrodná údolí a husté lesy, byť velká část původního lesního porostu podlehla odlesňování. Tropické klima s teplými teplotami po celý rok a výrazným obdobím dešťů formuje život i ekonomiku země, která se snaží vyrovnat s častými přírodními katastrofami, jako jsou hurikány a zemětřesení.
Historie Haiti je složitá a hluboce zakořeněná v koloniální nadvládě a boji za nezávislost. Původní obyvatelé, Taínové, byli vyhlazeni brzy po příchodu Kryštofa Kolumba v roce 1492 a následné španělské kolonizaci. V 17. století se západní část Hispanioly, známá jako Saint-Domingue, dostala pod francouzskou správu a stala se nejbohatší kolonií na světě, jejíž prosperita byla postavena na brutálním otroctví a produkci cukrové třtiny a kávy. Podmínky pro africké otroky byly nesnesitelné, což vyústilo v největší a nejúspěšnější povstání otroků v dějinách, Haitskou revoluci, která začala v roce 1791. Pod vedením charismatických vůdců jako Toussaint Louverture a později Jean-Jacques Dessalines, haitští otroci porazili armády Francie, Španělska a Británie. V roce 1804 byla vyhlášena nezávislost, čímž vzniklo Haiti, které se stalo symbolem osvobození, ale zároveň čelilo mezinárodní izolaci a obrovskému dluhu, který Francie Haitské republice uložila za „ztracený majetek“ ve formě otroků a plantáží. Následovala éra politické nestability, diktatur, včetně nechvalně proslulé rodiny Duvalierů, a četných amerických vojenských intervencí, které zanechaly hluboké jizvy na národním rozvoji.
Demograficky je Haiti převážně afrického původu, což odráží otrockou minulost. S přibližně 11 miliony obyvatel je Haiti nejlidnatější zemí Karibiku. Oficiálními jazyky jsou haitská kreolština, která je mateřským jazykem většiny populace, a francouzština, která má historické kořeny a používá se v administrativě a ve vyšším vzdělávání. Náboženská scéna je fascinující směsí římského katolicismu a voodoo, tradičního haitského náboženství, které je hluboce zakořeněno v afrických tradicích a haitské kultuře. Mnoho Haiťanů praktikuje obě víry souběžně. Kultura Haiti je neuvěřitelně bohatá a živá, projevuje se v pulzující hudbě (kompa, rara), výtvarném umění (charakteristické naivní umění), literatuře a kuchyni, která kombinuje africké, francouzské a španělské vlivy. Umění a hudba často slouží jako forma vyjádření odolnosti, naděje a společenské kritiky.
Přes veškeré výzvy má Haiti co nabídnout i z hlediska turistických zajímavostí, byť cestovní ruch trpí politickou nestabilitou a bezpečnostními obavami. Nejvýznamnějšími památkami jsou bezesporu Citadelle Laferrire a ruiny paláce Sans-Souci, které jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO. Citadelle, obrovská pevnost postavená v počátečních letech nezávislosti na vrcholu hory Bonnet a l’Évque, je impozantním symbolem haitské suverenity a inženýrské zdatnosti. Palác Sans-Souci, bývalé sídlo krále Henriho Christopheho, byl kdysi karibským ekvivalentem Versailles, ačkoliv dnes leží v troskách, stále dýchá historií. Dalším lákavým místem je město Jacmel na jižním pobřeží, známé svou zachovalou koloniální architekturou, živou uměleckou scénou a jedním z nejbarevnějších karnevalů v Karibiku. V Jacmelu najdete řadu galerií, řemeslných dílen a krásné pláže. V okolí jsou také přírodní krásy jako vodopády Bassin Bleu s tyrkysovou vodou, které lákají k osvěžující koupeli. I hlavní město Port-au-Prince, navzdory svým problémům, nabízí historické čtvrti s „perníkovými“ domy a pulzující Marché de Fer (Železný trh), kde lze zakoupit místní umělecká díla a řemeslné výrobky.
Ekonomika Haiti je jednou z nejchudších na západní polokouli, silně závislá na zemědělství, zejména na pěstování kávy, manga, cukrové třtiny a rýže. Velká část populace se věnuje samozásobitelskému zemědělství. Průmyslový sektor je omezený, soustředí se především na montážní závody (textil) a zpracování zemědělských produktů. Cestovní ruch, ačkoliv má obrovský potenciál díky přírodním krásám a bohaté kultuře, je brzděn nedostatkem infrastruktury, politickou nestabilitou a vysokou kriminalitou. Významným zdrojem příjmů jsou remitence, tedy peníze zasílané Haiťany pracujícími v zahraničí. Země se potýká s vysokou nezaměstnaností, chudobou, nedostatkem základních služeb a závislostí na mezinárodní pomoci. Katastrofální zemětřesení v roce 2010 a opakované hurikány zdevastovaly infrastrukturu a prohloubily již tak složitou situaci.
Haiti je zemí paradoxů – neuvěřitelné krásy a hluboké chudoby, bohaté historie a neúprosné současnosti. Je to místo, kde se mísí africké kořeny s francouzskými vlivy, kde se snoubí spiritualita voodoo s katolicismem a kde nezdolný duch obyvatelstva čelí neustálým výzvám. Přestože se Haiti potýká s obrovskými problémy, jeho kultura, umění a historie jsou svědectvím o síle lidského ducha a touze po svobodě. Je to země, která si zaslouží pozornost a pochopení, nikoli jen jako symbol utrpení, ale především jako symbol houževnatosti a nezdolné naděje.